Normy a směrnice

Naše výrobky samozřejmě splňují všechny potřebné normy a standardy – a ještě mnohem více: Snažíme se dát vám vždy ještě trochu víc. Pro mimořádnou bezpečnost, kterou od nás naši zákazníci právem očekávají.

O testovacích metodách a dodržování bezpečnostních norem

Naše textilní zkušební laboratoř v Ellefeldu zajišťuje, že naše ochranné oděvy splňují všechny příslušné normy – a v mnoha případech je dokonce daleko překonávají. Ve dvojdílné sérii blogů „Jak je to bezpečné?“ vysvětlíme, jak to přesně probíhá:

Část 1
Část 2

DIN EN 343 – Ochrana proti dešti

Evropská norma DIN EN 343 upravuje požadavky na oděvy na ochranu proti dešti v rámci pracovního ochranného oděvu.

U těchto oděvů se jedná o ochranné oděvy, který chrání proti povětrnostním srážkám, dešti, mlze a větru při teplotách vyšších nebo rovných –5 °C. U tohoto ochranného oděvu se udávají dva výkonové parametry:

x = odpor proti prostupu vody (vodotěsnost)
Klasifikace je možná do tříd 1 až 3. Třída 3 má nejvyšší odolnost proti prostupu vody a tím splňuje ty nejvyšší požadavky.

Odolnost proti prostupu vody (WP) se měří v pascalech, udává velikost hydrostatického tlaku udrženého materiálem. Často se používá termín „vodní sloupec“, údaj se potom uvádí v milimetrech. Testuje jak materiál, tak také švy.

y = odolnost proti prostupu vodní páry (prodyšnost)
Klasifikace je možná do tříd 1 až 3. Třída 3 má nejnižší odolnost proti prostupu vodní páry a tím splňuje ty nejvyšší požadavky.

Odolnost proti prostupu vodní páry (Ret) se měří v m2*Pa/W a je tím menší, čím prodyšnější je textil. Pokud má oděv hodnotu Ret třídy 1, musí být za tímto číslem uvedena poznámka „omezená doba nošení“.

EN ISO 20471 – Výstražný oděv

Norma EN ISO 20471 upravuje minimální požadavky na výstražný oděv. Výstražný oděv slouží k vizuální signalizaci přítomnosti uživatele – zviditelňuje tak uživatele v nebezpečných situacích při různých světelných podmínkách ve dne i při ozáření osvětlovacími reflektory ve tmě.

Viditelnosti se dosáhne vysokým kontrastem mezi oděvem a pozadím. Ochranné oděvy je třeba vybírat s ohledem na převažující pozadí, aby byla zajištěna optimální ochrana. Oděvy s vysokou viditelností jsou obvykle vyrobeny z fluoreskujícího základního materiálu, na kterém se nacházejí reflexní prvky. Třída oděvu s vysokou viditelností se určuje na základě minimálních ploch materiálu pozadí a reflexních prvků v metrech čtverečných. Třída je uvedena jako číslo vpravo vedle piktogramu jako „x“.

Výstražný oděv je rozdělen podle normy EN ISO 20471 do tří rizikových úrovní:

  • nízké riziko = viditelnost
  • střední riziko = zvýšená viditelnost
  • vysoké riziko = vysoká viditelnost

DIN EN 510 – Strojní ochranné oděvy

Norma DIN EN 510 popisuje ustanovení platná pro ochranné oděvy pro oblasti, ve kterých hrozí riziko zachycení v pohyblivých částech.

Příslušně certifikované ochranné oděvy minimalizují riziko zachycení nebo vtažení textilií do pohyblivých částí, když uživatel pracuje na stroji nebo v blízkosti strojů nebo na zařízení s nebezpečnými pohyby.

Speciální vlastnosti oděvu jsou proto mimo jiné:

  • žádné vnější kapsy na bundách
  • žádné šité záhyby
  • skrytě umístěné uzávěry
  • těsně přiléhavý střih

DIN EN 1149 – Elektrostatické vlastnosti

Pod hlavním názvem DIN EN 1149 „Elektrostatické vlastnosti“ jsou shrnuty následující části:

Část 1: Zkušební metoda pro měření odporu povrchu
Část 2: Zkušební metoda pro měření odolnosti proti průniku
Část 3: Zkušební metoda pro měření odbourání náboje
Část 4: Testování oděvů (norma v současné době zpracovává)
Část 5: Požadavky na výkonnost materiálu a konstrukce

U těchto oděvů se jedná o ochranné oděvy schopné odvádět elektrostatickou energie. Oděvem se sníží elektrostatické nabíjení lidí a tím i vznik zápalných jisker výboje. To je vyžadováno v oblastech, kde mohou vznikat výbušné atmosféry. Norma definuje elektrostatické požadavky na oděv, aby se zabránilo zápalným výbojům.

ČástZkušební metody
DIN EN 1149-1Zkušební metoda podle normy EN 1149-1 je založena na stanovení odporu povrchu v  ohmech (čím nižší je odpor, tím rychleji mohou proudit nebo odtékat náboje). Metoda může být použita pouze u materiálů, které mají také vodivý povrch, například uhlíková nebo ocelová vlákna.
DIN EN 1149-3Zkušební metoda EN 1149-3 měří rychlost odbourávání náboje na 50 procent výstupního náboje (čím rychleji, tím lépe) a tlumicí účinek stínění proti elektrickému poli (čím vyšší, tím lépe).
DIN EN 1149-5 V EN 1149-5 se definují výkonové požadavky na materiálu a konstrukční požadavky na oděv. Materiál musí být buď certifikován podle normy EN 1149-1 nebo EN 1149-3.

EN ISO 11611 – Svářečské ochranné oděvy

Ochranné oděvy pro svařování a příbuzné procesy podle normy EN ISO 11611 chrání uživatele před drobnými kovovými stříkanci, krátkým kontaktem s plameny a sálavým teplem z elektrického oblouku. Oděv může být vhodný pro osoby při svařování a podobných procesech, při kterých dochází ke stejnému typu a nebezpečí. Ochranného účinku se dosahuje použitím tkaniny zpomalující hoření v kombinaci s určitými vlastnostmi zpracování definovanými v EN ISO 11611. Zkušebním kritériem pro klasifikaci svářečského ochranného oděvu je omezené šíření plamene. Přitom se posuzuje hořlavé chování tkaniny po vzniku malého vertikálního plamene.

Základ testu tvoří norma EN ISO 15025 (dříve DIN EN 532), podle níž:

  • žádný vzorek nesmí pokračovat v hoření až k horním nebo bočním okrajům,
  • u žádného vzorku nesmí dojít k vypálení otvoru většího než 5 x 5 mm²,
  • u žádného vzorku nesmí dojít k odkapávání hořícího nebo roztaveného materiálu,
  • průměrná doba dohořívání nesmí být delší než 2 sekundy,
  • průměrná doba následného žhnutí nesmí být delší než 2 sekundy.

Rozdělení ochranného oděvu do dvou tříd

Třída 1 (nižší): ochrana při méně riskantních svářečských pracích a dále situace s menším počtem rozstřiků ze sváření a nižším sálavým teplem; nejméně 15 kapek roztaveného kovu a index prostupu tepla RHTI 24 ≥ 7 s

Třída 2 (vyšší): ochrana při riskantních svářečských pracích, a dále situace s velkým počtem rozstřiků ze sváření a vysokým sálavým teplem; nejméně 25 kapek roztaveného kovu a index prostupu tepla RHTI 24 ≥ 16 s

Testy šíření plamene se mohou provádět dvěma různými způsoby – je také možné otestovat obě varianty (A1 + A2).

Metoda A – Povrchové plameny: Plamen je nasazen uprostřed na odebraném vzorku.
Metoda B – Napadení okrajů plamenem: Plamen se nastavuje na spodním okraji odebraného vzorku.

EN ISO 11612 – Ochranné oděvy pro pracovníky vystavené působení vysokých teplot.

Ochranné oděvy podle normy EN ISO 11612 – oděvy na ochranu před vysokými teplotami a plameny – slouží k ochraně pracovníků při krátkodobém kontaktu s plameny a minimálně před jedním typem vysokých teplot. Zkušebním kritériem pro klasifikaci jako ochranné oděvy pro pracovníky vystavené působení vysokých teplot je omezené šíření plamene podle normy EN ISO 15025 (dříve DIN EN 532), obdobné zkušebnímu kritériu svářečského ochranného oděvu (kódové písmeno A). Druh vysokého tepla je definován kódy (B až F). Může se vyskytovat konvektivně (kódové písmeno B), sálavě (kódové písmeno C), v důsledku silného postříkání hliníkem (kódové písmeno D) nebo železem (kódové písmeno E), coby kontaktní teplo (kódové písmeno F) nebo jako kombinace těchto forem. Kromě kódových písmen jsou u tohoto ochranného oděvu specifikovány stupně výkonu 1 až maximálně 4. Čím vyšší jsou stupně výkonu, tím vyšší je příslušný ochranný účinek.

Ochranného účinku se dosáhne využitím tkaniny zpomalující plamen ve spojení s určitými vlastnostmi zpracování.

Pro prostup tepla jsou definovány další výkonové stupně:

  • Stupeň 1: účinek rizika s nízkou mírou pozorovatelnosti
  • Stupeň 2: účinek rizika se střední mírou pozorovatelnosti
  • Stupeň 3: účinek rizika s vysokou mírou pozorovatelnosti
  • Výjimka: 4. stupeň platí pro vystavení intenzivnímu sálavému horku (viz kód C).

Měří se tepelný odpor při teplotě 180 °C (+/– 5 °C) nebo 260 °C (+/– 5 °C). Případně lze testovat kompletní oděv pro předpovědi popálenin.

Přehled kódů
KódZkušební metodyRozdělení
Kód A
omezené šíření plamene
A1: testováno podle metody A – Povrchový plamen
A2: testováno podle metody B – Okrajový plamen

Kód B
konvektivní teplo

ISO 9151
Index prostupu tepla (HTI) v sekundách
B1: 4 až 10 s 
B2: 10 až 20 s 
B3: min. 20 s
Kód C
Sálavé teplo
ISO 6942
Index prostupu tepla (RHTI) v sekundách
C1: 7 až 20 s 
C2: 20 až 50 s 
C3: 50 až 95 s
C4: min. 95 s
Kód D
kapalné stříkance hliníku
ISO 9185
Odolnost proti kapalným stříkancům kovu Index g
D1: 100 až 200 g
D2: 200 až 350 g
D3: min. 350 g
Kód E
kapalné stříkance železa
ISO 9185
Odolnost proti kapalným stříkancům kovu Index g
E1: 60 až 120 g
E2: 120 až 200 g
E3: min. 200 g
Kód F
Kontaktní teplo
ISO 12127
Prahové hodnoty v sekundách
F1: 5 až 10 s
F2: 10 až 15 s
F3: min. 15 s

 

 

 

DIN EN 61482-1-2 – Ochranné oděvy proti tepelnému nebezpečí elektrického oblouku

Ochranné oděvy podle normy DIN EN 61482-1-2 – Ochranné oděvy proti tepelnému nebezpečí elektrického oblouku – jedná se o tepelné oděvy. Je vhodný pro práce v oblasti s nízkým napětím, kde může dojít k tepelnému nebezpečí v důsledku rušivého elektrického oblouku. Důležitým zkušebním kritériem je zkouška odolnosti proti rušivému elektrickému oblouku podle normy DIN EN 61482-1-2. Měření se provádí po krabicovém testu elektrického oblouku podle CENELEC, přičemž se provádějí měření energetické tepelné izolace a kvantitativní vyhodnocení rizika popálení. Oděv však nepředstavuje elektricky izolující ochranné vybavení ve smyslu EN 50286.

DIN EN 61482-1-2 reguluje zkušební metody pro určení třídy ochrany materiálu a oděvu proti elektrickému oblouku za použití směrového zkušebního elektrického oblouku (krabicový test).

Měření tepelné energie v krabicovém testu pro materiál:

  • Posouzení, zda může dojít k popáleninám druhého stupně v důsledku přenosu tepla, se provádí na základě křivky Stoll.
  • Hodnocení krabicového testu pro oděvy včetně veškerého příslušenství, šicích nití, uzávěrů apod.

Další požadavky:

  • Vnější a vnitřní materiál musí splňovat index 3 s omezeným šířením plamene, vložky index 1.
  • Použití tepelně odolné šicí nitě (do 260 °C)

Pokud je přední strana výrobku (například u bundy) ve vyšší třídě ochrany než zadní část, musí být celá přední část, včetně rukávů, odpovídat této vyšší třídě. Odlišný výkon zadní části musí být zřetelně označen.

DIN EN ISO 14116 – Ochranné oděvy vyrobené z materiálů a kombinací materiálů s omezeným šířením plamenů

V normě DIN EN ISO 14116 jsou specifikovány výkonnostní požadavky na materiály, kombinace materiálů a ochranné oděvy s omezeným šířením plamenů. Účelem normy je zabránit možným nebezpečím v důsledku neúmyslného, příležitostného a krátkého kontaktu s malými zápalnými plameny. To se týká situací, kdy neexistují žádná podstatná tepelná nebezpečí a nejsou přítomny žádné další zdroje tepla.

Ochranné oděvy odpovídající této normě nejsou vhodné, pokud by byla vyžadována dodatečná ochrana před nebezpečím vysokých teplot a plamene.

Kromě toho norma definuje dodatečné požadavky na ochranné oděvy, včetně mechanických požadavků a požadavků na označování a poskytování informací výrobcem.

 Požadavky na modely pro oděvy specifikované v normě DIN EN ISO 14116 jsou:

  • dostatečné překrytí mezi pláštěm a kalhotami
  • žádné záložky na nohavicích
  • žádné části plamene ani tepelně vodivé části procházející všemi vrstvami
  • Tloušťka švů po vyprání pětkrát více než 30 Newtonů

Ochranné oděvy podle normy EN ISO 14116 skládající se z několika jednovrstvých nebo vícevrstvých kusů oděvu nebo z jediného kusu oděvu. Každé kombinaci materiálů je přiřazen index (1, 2 nebo 3) pro omezené šíření plamene podle testu ISO 15025.

 

Index pro omezené šíření plamene a jeho zkušební metody
IndexKlasifikaceZkušební metody
Index 3Aspekty z indexu 2 plus další vlastnosti dohoříváníVzorek tkaniny se vystaví plameni (po dobu 10 minut).
 Doba dohořívání smí být maximálně 2 sekundy.
Nesmí dojít k vypálení otvorů v materiálu a nesmí se tvořit kapky roztaveného materiálu.
Index 2Aspekty z indexu 1 plus další vlastnosti týkající se vypalování otvorůZkušební metoda jako je index 3, s rozdílem

 Materiál musí zhasnout před dosažením okraje vzorku. Přitom není zapotřebí žádná maximální doba dohořívání.
Index 1

Šíření plamenů, hořící zbytky a vlastnosti dopalování

Zkušební metoda, jako je index 3, s následujícím rozdílem

Vypalování děr v materiálu je povoleno.
 Materiály indexu 1 se nesmí nosit na kůži.

 

 

DIN EN 14605 – Ochranné oděvy proti tekutým chemikáliím

Norma DIN EN 14605 upravuje požadavky na ochranné oděvy na celé tělo nebo oděvy s plnou ochranou (s těsnými spoji mezi jednotlivými částmi oděvu, pokud jsou k dispozici).

Chemický ochranné oděvy se v zásadě dělí podle případů použití. Klasifikace podle normy DIN EN 14605 naleznete v následující tabulce:

Klasifikace chemického ochranného oděvu podle případu použití:
TYPKategorie
TYP 3Chemické ochranné oděvy se spoji těsnými vůči kapalinám
TYP 4Chemické ochranné oděvy se spoji těsnými vůči postřiku
TYP PB [3]Ochranné oděvy pro části těla se spoji těsnými vůči kapalinám
TYP PB [4]Ochranné oděvy pro části těla se spoji těsnými vůči postřiku

 

Požadavky na zkoušky ochranného oděvu podle normy DIN EN 14605 zahrnují:

  • Odolnost proti oděru
  • Odolnost proti praskání ohybu
  • Odolnost proti praskání ohybu při –30 °C
  • Síla v dalším trhu při roztržení
  • Pevnost v tahu
  • Odolnost proti propíchnutí
  • Odolnost proti propustnosti kapaliny

Zkušební kritéria pro ochranné oděvy proti tekutým chemikáliím lze prokázat specifickými zkušebními metodami.

Zkušební metoda pro chemický ochranné oděvy

Test Jet (použití pro kapalinotěsné ochranné oděvy – typ 3)
Při takzvaném testu Jet pro testování kapalinotěsných ochranných oděvů nosí subjekt ochranný oděv přes absorpční kombinézu. Materiál se naplní předem stanoveným způsobem, zatímco při použití zkušebního zařízení se na subjekt fouká určitý objem značkovací kapaliny (pomocí silného proudění vzduchu). Hustota ochranného oděvu se určí vizuální kontrolou pod ním nošené kombinézy.

Zkouška postřikem (použití pro ochranné oděvy odolné proti chemikáliím ve formě postřiku – typ 4)
Funkčnost ochranných oděvů odolných proti postříkání typu 4 se kontroluje pomocí testu rozprašováním kapaliny. Provedení testu postřikem se chová analogicky k testu Jet s tím rozdílem, že se značkovací tekutina fouká v jemně rozprášených rázech postřiku z testovacího zařízení.

ISO 13982-1 – Ochranné oděvy odolné vůči pevným částicím

Evropská norma ISO 13982 upravuje minimální požadavky na chemické ochranné oděvy typu 5. To zahrnuje ochranné oděvy, které chrání uživatele před pevnými částicemi (částečkami) a aerosoly pevných chemikálií.

Oděvy uvedené v normě pokrývají trup, paže a nohy (s ochranou nohou nebo bez ochrany nohou). Chemické ochranné oděvy odolné proti pevným částečkám musí mít vlastnosti odolné proti penetraci polétavých pevných částeček (polétavý prach), aby byl jeho uživatel dostatečně chráněn. 

DIN EN 13034 – Ochranné oděvy s omezenou odolností proti chemikáliím ve formě postřiku

Norma DIN EN 13034 se týká minimálních požadavků na ochranné oděvy s omezenou ochranou proti chemikáliím ve formě postřiku typu 6 (klasifikace chemických ochranných oděvů). Ochranné oděvy, které odpovídají evropské normě, poskytují v oblastech, ve kterých je riziko chemického působení považováno za spíše nízké, omezenou ochranu proti působení aerosolů, spreji a lehkých stříkanců.

Norma stanovuje mimo jiné i požadavky týkající se ochranného účinku, kterého je dosaženo pomocí speciální tkaniny ve spojení s požadovaným zpracováním oděvu, zejména zpracováním švů. Zkušební kritéria k tomu zahrnují mimo jiné odolnost materiálů proti průniku kapalin a odolnost proti pronikání spreje (viz zkušební metoda Spray Test).

DIN EN 32781 – Ochranné oděvy proti pesticidům

Norma DIN EN 32781 upravuje minimální požadavky na ochranné oděvy, které se nosí při manipulaci a při stříkání a rozprašování pesticidů, a mají chránit uživatele před možnými nebezpečími.

Funkční požadavky ochranného oděvu proti pesticidům zahrnují předpisy o pevnosti a těsnosti materiálu. Stupeň propustnosti (penetrace) se přitom určuje pomocí speciální zkušební metody podle normy DIN EN 14786:2006.

Práce s nezředěnými koncentrovanými pesticidy vyžaduje také další ochranné prostředky, jako jsou zástěry, ochranné rukavice speciálně pro ochranu rostlin a ochranu obličeje. 

DIN EN 14126 – Ochranné oděvy proti původcům infekcí

Výkonové požadavky a metody testování ochranného oděvu proti původcům infekcí jsou upraveny v normě DIN EN 14126. Ochranné oděvy testované podle normy DIN EN 14126 zaručují odolnost proti průsaku biologicky kontaminovaných kapalin (průnik zárodků ve vlhkém stavu).

Speciální požadavky na materiály ochranných oděvů proti infekčním činitelům zaručují ochranu pokožky a uživatele před možným kontaktem s biologickými látkami a pomáhají předcházet šíření bakterií. Ochranné oděvy certifikované podle normy DIN EN 14126 lze rozpoznat na piktogramu pro biologické nebezpečí.

Norma DIN EN 14126 obsahuje následující zkoušky materiálu ochranného oděvu:

  • Test penetrace s umělou krví (ISO / FDIS 11603)
  • Odolnost proti virům (ISO/FDIS 16604)
  • Odolnost proti bakteriím (ISO/DIS 22610)
  • Odolnost vůči bio-aerosolům (ISO/DIS 22611)
  • Odolnost proti kontaminovanému prachu (ISO/DIS 22612)

DIN EN 1073-2 – Ochranné oděvy proti kontaminaci radioaktivními částicemi

Část 2 normy DIN EN 1073 upravuje požadavky a zkušební metody pro nevětrané ochranné oděvy proti kontaminaci radioaktivními částicemi. Ochranné oděvy odpovídající normě mají chránit uživatele před kontaminací pevnými radioaktivními částicemi.

Norma nezahrnuje ochranu před ionizujícím zářením nebo ochranu pacientů před kontaminací radioaktivními látkami při diagnostických nebo terapeutických opatřeních.

Funkční požadavky na ochranné oděvy vyžadují mimo jiné zajištění snadného oblékání a svlékání částí oděvu a snížení rizika kontaminace na minimum. Ochranné oděvy se přitom mohou skládat z jedné nebo několika částí používaných současně. Ochranné oděvy podle normy DIN EN 1073-2 musí být také vybaveny pevně a trvale umístěným příslušenstvím (kapuce, rukavice, galoše, ochrana dýchacích orgánů). 

Sdílet Tisk
uvex
SAFETY